Ortoptika je nelékařský obor, který se zabývá konzervativní / neoperativní / léčbou šilhání, dosažení co nejlepší zrakové ostrosti a obnovením či navozením prostorového vidění u vrozených i získaných vad.

Co znamená slovo Ortoptika (z angličtiny. Orthoptics) skládá se z řeckých slov ortho (přímo) a optikas (vidění).

Ortoptika poskytuje specifickou péči pacientům s oční poruchou, zejména s poruchami motorické nebo senzorické složky, jednoduchého binokulárního vidění. Jednoduché binokulární vidění (JBV) je schopnost vidět oběma očima pozorovaný předmět jednoduše (každé oko zvlášť) při spojení těchto dvou obrazů vidíme samozřejmě i prostor. Vyskytuje se převážně u pacientů dětského věku s hlavní diagnózou tupozrakost a šilhání.

Ortoptika je speciální rehabilitace, která se podílí na prevenci, preventivní léčbě, léčebné a diagnostické péči s cílem dosažení co nejlepší zrakové ostrosti, navození jednoduchého binokulárního vidění u vrozených a získaných očních vad.

Vyšetření se provádí na speciálním přístroji troposkop Tento speciální přístroj změří nejen objektivní a subjektivní úchylku šilhání, ale zjistí i stupeň JBV a stereopse (prostorové vidění), dále testuje např. konvergenci (správná sbíhavost očí), vyšetřuje barvocit (schopnost oka rozeznat barvy, kontrastní citlivost) u tupozrakých dětí nebo u pacientů s podezřením na RS, a řadu dalších.

Cílem ortoptiky je to, aby se lidé s poruchami v oblasti zraku mohli co nejvíce zařadit zpět do reálného života s co možná nejmenšími problémy či bariérami.

Superpozice je schopnost překrytí nestejných obrázků oběma očima (pro pravé oko lev, pro levé oko klec – dítě by mělo vidět lva v kleci).

Fúze je schopnost centrálního nervového systému spojit stejné obrazy obou očí v jeden smyslový vjem. Obrázky jsou sestavené tak, že mají stejný znak společný pro obě oči (například sněhulák), a dále speciální znaky, které jsou pro každé oko jiné (například pro pravé oko metla, pro levé oko hrnec). Dítě by mělo vidět všechny znaky – sněhuláka, metlu i hrnec.

Stereopse je schopnost vytvoření hloubkového vjemu spojením obrazů, jejichž jednotlivé části dopadají na sítnici na lehce disparátní body. Rozlišujeme dva typy obrázků: některé části obrázku jsou pro jedno oko bílé, stejné části obrázku jsou pro druhé oko černé – tím se vytváří stereoskopický zrcadlový lesk. Druhý typ obrázků jsou obrázky s posunem od středu, které zase budí dojem plastiky a hloubky.